Jako většina lidí, kteří začínají s jógou, jsem ji zpočátku vnímala jako skvělé fyzické cvičení. Z pohledu fyzioterapie se mi líbilo, že dokáže tělu dodat vyváženou dávku protažení i posílení, aktivace i relaxace, ale hlavně - že pracuje s dechem a vše propojuje v jeden komplexní terapeutický celek.

Zároveň nepřestávám žasnout nad její rozmanitostí - joga je jen jedna a přesto pokaždé jiná - ne jen z pohledu stylu jógy, energie, kterou do lekce dává osobnost lektora i skupiny, ale i v rámci cykličnosti nebo stavu přítomnosti.

Teprve s dlouholetou praxí se postupně učím hloubce jógového účení, vnímám, jak vše souvisí se vším a uvědomuju si, že vše (včetně jógy) je proces, cesta.

Pružnost chápu nejen jako rozsah pohybu, ale i stav mysli.

Vnímám své kořeny, ukotvuji se a uzemňuji ve stojných pozicích.

V balančních pozicích trénuji rovnováhu nejen na podložce, ale i v životě.

Záklony mi pomáhají otevírat srdce i své možnosti.

Cítím a učím se respektovat své hranice.